Děti se málo hýbou. Musíme je vést ke sportu, říká Hnilička.
Děti mají pohybu čím dál méně, soudí legendární hokejový brankář Milan Hnilička, dnes místopředseda Českého olympijského výboru a také sportovní manažer hokejové reprezentace, která letos na MS po dlouhých čtrnácti letech dosáhla na nejcennější medaile. Jaký přínos mají tyto organizace pro sport? A jak hodnotí průběh MS v hokeji?

Děti se málo hýbou. Musíme je vést ke sportu, říká Hnilička
Milane, byl jste slavný hokejový brankář, jak jste se vcítil do pozice sportovního manažera hokejové reprezentace?
Je to úplně opačný pól světa. Jako hráč jste zvyklý, že se o vás všichni starají a vytvářejí vám podmínky pro optimální výkon. V pozici manažera jste to vy, kdo vytváří podmínky pro tým a pro hráče. Každopádně mě ta práce opravdu baví, jelikož se pohybuji v prostředí, které je mi vlastní, a můžu zužitkovat zkušenosti, které jsem díky své kariéře nabyl.
Věříte státním institucím České republiky?
Jste místopředseda Českého olympijského výboru pro školní projekt…
Jen upřesním, že jsem místopředsedou pro sport, nicméně přihlásil jsem se k projektu olympijského víceboje, který se zaobírá všeobecnou tělesnou gramotností dnešních dětí ve školách. Tento projekt je podle mého extrémně důležitý pro celou společnost a velmi mě těší, že si nás Ministerstvo školství zvolilo jako jednoho z partnerů, který by jim měl pomáhat v realizaci nového projektu „Aktivní škola“.
Jak se díváte na dnešní mládež z hlediska sportu a pohybu?
Tak je zřejmé, že děti mají pohybu čím dál méně, což je dáno dnešní dobou a vývojem elektroniky, která jim nabízí spoustu lákavých her a možností komunikace. Právě proto musíme podporovat trenéry, tělocvikáře a různé vedoucí sportovních kroužků, aby vedli naše děti ke sportování co možná nejatraktivnější formou. Samozřejmě nemůžu opomenout rodinu, která je pro vývoj dítěte naprosto stěžejní.
Máte tři děti. Snažíte se je vést ke sportování, nebo jim necháváte samostatné rozhodování o svém volném čase?
My vedeme děti ke sportování v různých odvětvích už od malinka. Všechny tři umějí pro mě základní pohybové dovednosti, tj. plavat, lyžovat a bruslit. K tomu jsme holky vedli k např. k tenisu či fotbalu. U kluka to je trošku jiné, u něj se ukázaly výrazné hokejové geny, tudíž tam jeho hokej pouze doplňujeme fotbalem a tenisem.
Když se podíváte na své působení v Národní sportovní agentuře a teď v olympijském výboru, jak lze srovnat tyto instituce z hlediska důležitosti přínosu ke sportu?
V agentuře jsem měl jinou pozici, a hlavně jsem ji se svým týmem musel celou postavit od podlahy. Když si na to občas vzpomenu, tak ani nemůžu uvěřit, že se nám v tak krátké době podařilo vybudovat úřad, který byl funkční a pro sportovní prostředí nesmírně důležitý. Co se týká olympijského výboru, tak jeho důležitost a tradice je v českém prostředí naprosto nepostradatelná, především v oblasti reprezentace naší země na olympijských hrách, ale i z pozice prezentace sportovních ikon a jejich kladného působení na mládež skrze naše projekty.
Blíží se léto a prázdniny, jak budete trávit volný čas s rodinou?
Letos mám za sebou náročný rok, proto se těším, že si zahraji trošku víc mého oblíbeného golfu a užiju si výlety s přáteli a rodinou na elektrokolových výjezdech po jižní Moravě. No a o prázdninách se chystáme na Floridu, kde máme zázemí již dvacet let a kde skutečně úplně vypnu hlavu a jen relaxuju.
Jsme těsně po skončení MS v hokeji, které skončilo triumfem naší reprezentace a získáním zlaté medaile. Věřil byste tomu před začátkem MS?
No abych byl upřímný, tak jsem v to tajně doufal. Sice jsem tušil, že do Prahy vždycky přijedou všechny týmy s maximálně nabitou sestavou, ale říkal jsem si, že nás zase požene domácí publikum, a tudíž nic nebude nemožné… Každopádně to, jak se turnaj povedl nejen po stránce sportovní, ale i organizační, a divácké kulisy, to daleko předčilo mé představy. Vše do sebe postupně zapadalo a nevím, kolikrát mi kolegové manažeři z ostatních federací opakovali, jaké máme skvělé fanoušky a že tenhle turnaj je „best ever“, kterého se kdy zúčastnili. Myslím, že to ještě chvilku potrvá, než ten zážitek všichni vstřebáme a naplno si uvědomíme, jakého triumfu jsme dosáhli.